Co se to stalo? Kde jsem?

Sedím v letadle a pří světle z malé lampičky píši tento článek. Ano, jsem už na cestě domů. I když se může zdát, že takovéto cestování není náročné...je a velmi. To víte, každý den jedete v autě nad 200km, každý den spíte na jiném místě a v podstatě každý den musíte vstřebávat nová a nová dobrodružství. Naše dobrodružství v krásném zemi Nový Zéland končilo včera, kdy jsme přejížděli z Jižního ostrova na ten Severní.
 (katedrála, která byla postižena zemětřesením)

Cesta do Christchurch byla opravdu dlouhá-jak jinak. Cestou jsme však zastavili na pár místech, které rozhodně stojí za to zmínit a neměla bych vynechat fotky z nich. Takže krátce...první zastávkou byla observatoř. Nezaujala mě ani tak ta observatoř, jako spíše to, co ji obklopovalo! Krásné jezero Tekapo v tyrkysové barvě a vysoká skaliska. Myslím si, že výhled z tohohle bodu neomrzí. Druhou zastávkou byl malinký kostelík (také u jezera), který měl obrovské kouzlo. Nevím, jestli to způsobovala jeho zachovalost, stáří, architektura nebo místo, do kterého byl zasazen, každopádně další krásné místo.

No a protože byla cesta dlouhá, další delší zastávky už jsme nedělali. Bylo nám řečeno, že Christchurch je krásné město. Pardon, ale to si nemyslím. Dříve bylo krásné, to určitě ano, ale po ničivém zemětřesení se od základů změnilo. Tedy především jeho centrum, které připomíná spíš nějaké opuštěné místo na západě USA. První dojem z Christchurch nebyl příliš kladný, na druhou stranu se ale pyšní nádherným parkem a botanickou zahradou. Ovšem ten zbytek mě samotnou nenadchnul.

Při večerní procházce jsem se bála, opravdu. Město má neuvěřitelnou sílu, což nejspíše způsobila katastrofa, která se zde udála. Večer místo připomínalo spíše nějaké Ghost town. Nikde nikdo, jen my a pár turistů. Kolem nás trosky, které nebyly doposud opraveny, nebylo mi příjemné se na takovémto místě procházet.

Kladnější část večera však přišla při vstupu do parku. Všude rozkvetlé druhy květin. Všechno nádherně vonělo. Všechno nádherně vypadalo. Bylo to jako být úplně na jiném místě, jako kdybychom se teleportovali.

Druhý den ráno jsme si město prohlídli trochu detailněji, posnídali v botanické zahradě a konečně začali proudit davy lidí! Normálně se cítím mezi hodně lidmi špatně, ale teď jsem se shledala spíše s jistou úlevou.

Odpoledne jsme nasedli na vnitrostátní let a přesunuli se z Christchurch (Jižní ostrov) do Aucklandu (Severní ostrov, hlavní město).

A jak píši na začátku, teď už sedím v letadle směr Soul. Zde nás čeká přespání a následný jedenáctihodinový let do Prahy. Vás čeká ještě na jeden článek týkající se Nového Zélandu, ovšem trochu jinak....

Tak já letím (do slova) a vy se těšte na finále Novozélandských článků!!!!!

(jezero Tekapo)