Svět z koňského sedla

Čekal nás dvouhodinový přejezd a my začali být skeptičtí, bude to stát za to? Opravdu bude jízda na koni tak úžasná? Pojedeme po štěrkové cestě nebo bude výprava dobrodružná? Neshodí nás koně? Všechny tyhle otázky se nám honily v hlavě při krkolomné cestě napříč skalami. Směr byl jasný-farma koní Cape Farewell. Na tento den jsme se těšila paradoxně z celého pobytu nejvíc. Miluju jízdu na koních, přestože z koní mám obrovský respekt a rozhodně nejsem ''koňák''. Ale žádný z těchto faktorů mi tento zážitek nezkazil!

Po dlouhé cestě v horách se spoustou zatáček jsme se konečně dostali na farmu. Farma se skrývá na vysokém kopci a je obklopena asi třemi obrovskými ohradami pro koně. Musím říct, že být koněm na této farmě by mi vůbec nevadilo, běhají po obrovských loukách a myslím si, že se jim dostává skvělé péče. Nicméně zpět k našemu dobrodružství v koňském sedle.

Byli nám přiděleni koně a já doufala v přesný opak koníka, kterého jsme dostala. Nejde o vzhled, Woodie (tak se jmenoval) byl krásný tmavý vraník, ale prostě a jednoduše byl rebel! Už od začátku mi bylo jasné, že Woodie nebude klidný kůň, který se nechá hladit, žádného koně nekousne a bude mně poslouchat, ale že bude takto zlobivý, to jsme nečekala...vážně ne :D

Vydali jsme se na cestu a rebélie mého koně se dostavila asi po prvních třech minutách, kdy jsme předběhli všechny ostatní koně. Tak v tu chvíli jsme si řekla, že je asi jen trochu nevyběhaný a chce být dominantní. No...myslím, že mi spíš chtěl ukázat, kdo je pán. Asi dvě minuty na to, kdy jsme měli projíždět takovou krátkou bushí, Woodie se asi rozhodl, že nerad chodí přes kořeny, takže všichni následovali poslušně lektory, my ne. My jsme totiž šli po silnici...naštěstí jsme se ale ihned napojili.

Štěrková cesta trvala už asi 20 minut a já jsme přemýšlela, kde je ta slíbená projížďka po pláži. Nestrachovala jsme se ale dlouho, vyšli jsme ze silnice a začali brodit nízké moře. Woodieho jsme do toho muselo dotáhnout, protože evidentně nemá rád vodu. Nicméně jsme se dostali na nádhernou pláž, která je jednou  za šest hodin zavodněná (každých šest hodin je zde odliv), každopádně teď zde bylo asi jen třicet centimetrů vody. Bylo to nádherné - my, koně, písečné duny před námi, moře pod námi. Můj koník se ale rozhodl mi tuhle radost trochu okořenit, takže kousnul koně do zadku a my i on jsme se splašili, naštěstí mě ale neshodil:))

Naše cesta pokračovala do hor, a byla to nádhera. Vystoupali jsme opravdu vysoko, vybíhali jsme kopce a já musela snášet další rebélie mého miláčka. Často zastavil uprostřed cesty a absolutně nereagoval na mé signály :D

Byla to úžasná zkušenost projíždět přes pláže, poté do vysokých skal a zpět na farmu. Přestože Woodie zlobil, jsem ráda, že právě on byl můj kůň, protože jsme se rozhodně nenudila!

Chci se ještě moc omluvit za kvalitu fotek, ale jsou foceny na GoPro, takže kvalita není nic moc, ale aspoň něco:) Navíc v okamžiku, kdy jsme vjeli na pláž, GoPro vypovědělo službu - takže jen ilustračně...

Říká se, že pohled na svět z koňského sedla je ten nejkrásnější. Z Woodieho sedla ještě krásnější...