Dnešek se nesl ve znamení dlouhého přejezdu..jak jinak že?
Každopádně tento přejezd nebyl úmorný, nudný a zdlouhavý jako některé předešlé.
Jeli jsme po scénické cestě obklopeni krásnou přírodou. V podstatě pořád jsme
zastavovali a fotili, protože jinak to snad ani nešlo. Nejvíc jsme se ale
těšili do našeho cílového místa, pod novozélandskou pýchu Mt. Cook.
Ti z vás, kdo pravidelně čtou mé články vědí, že s Mt. Cook
jsme už tu čest měli, ovšem tentokrát bylo na plánu u této hory bydlet! Cesta z
Glenorchy do již zmíněné oblasti činila asi 320km, ale utekla jako voda.
První zastávkou byly Clay Cliffs, známé také jako rostoucí
pyramidy. Slunce dnes vydatně pařilo, tudíž se nám nechtělo na žádné dlouhé
tůry a vlastně jsme na to ani neměli čas. Takže jsme se rozhodli jen pro
krátkou procházku. Naše cesta pokračovala, bylo před námi ještě hodně kilometrů,
takže na velké kochání čas nebyl.
Druhá zastávka se mně osobně velmi líbila. Slyšeli jste
někdy o lososí farmě? Ne, já doposud také ne. Další premiéra...stejně úspěšná
jako ty předchozí. Slunce farmě kouzlo značně dodávalo. Abych vám nějak
přiblížila, jak to tam vypadalo: Dřevěná chaloupka, ve které byla kavárna, malá
nádrž s lososy, které jste mohli krmit a všude kolem jezero s černými kachnami.
Vešli jsme do kavárny, abychom si
objednali některou z místních specialit - všechno bylo samozřejmě z lososa.
Lososa zbožňuji, takže jsme nevěděla, co dřív! Zvítězil lososový salát (chybu
jsem rozhodně neudělala).
Po moc dobrém obědu jsme pokračovali dál. Cestu lemovalo
tyrkysově modré jezero Pukaki obklopené vysokými horami, jednou z nich již byl
Mt. Cook. Když říkám, že bylo jezero tyrkysové, myslím to vážně. Krásná barva
jezera je způsobena tzv. ledovcovým mlékem, úlomky z ledovce, které se ve vodě
rozpouštějí.
Při cestě jsme se pořád kochali, protože jinak to snad ani
nešlo. Taková nádhera, přesně jako je těch plakátech, kterým vůbec nevěříte a
říkáte si, že je to jen ubohý kýč, který je stejně vytvořený jen ve Photoshopu.
Tohle tak nebylo, bylo to reálné!
Když jsme k večeru dorazili do našeho apartmánu mezi
masivními horskými obry, šli jsme se projít. Při procházce jsme slyšeli
spadnout lavinu, bylo zajímavé to poslouchat, ale zároveň strašně děsivé.
No a zítra nás čeká přejezd do dalšího velkého města, tak
jsem zvědavá jestli mě nadchne!
No a nejlepší na konec: Mt. Cook!!!
No comments:
Post a Comment