Přestože na začátku tohoto dne jsem se moc netěšila na to,
co bude následovat, samozřejmě měla následovat dlouhá cesta, no, kdo by se na
to těšil?! Ale o nudných cestách už jsme mluvila dost...teda myslím. Důležité
je, že jsme ráno, při otravném brzkém stávání vůbec nečekala, že zažiju jeden z
největších zážitků v mém životě. Jste zvědaví, co to bylo? Nebojte, za málo
chvíli se to dozvíte.
Jak už jsme výše zmínila, ráno nás čekal dlouhý přejezd
propojený s asi pěti hodinami v autě, ovšem po ne příliš příjemnému začátku dne
následovalo příjemné překvapení. Když jsme přijeli do horské vesnice, která
byla v ten den naší cílovou destinací, shledali jsme se s radostí a jistým
uspokojením. Vesnice byla poměrně velká a hlučná, ale také byla kouzelná! Celá
byla obklopena obrovskými horskými masivy, ledovci a panovala zde skvělá
atmosféra. A to jsem ještě nezmínila, že krásně pražilo slunce.
Jenomže, co teď? Jak nejlépe si prohlédnout všechny ledovce?
Jak stihneme objevit všechnu tuhle horskou krásu? Tyhle myšlenky nám tancovali
v hlavě jako rusalky, které tančí při úplňku. A víte, kdo tenhle oříšek
rozlousknul...taťka. Protože taťka miluje létaní letadlem, respektive všechno
kolem letadel, vrtulníků, stíhaček a podobných vzdušných dopravních prostředků,
řekl, že poletíme helikoptérou. Jakože cože!? Nikdy jsme helikoptérou neletěla
a už vůbec jsme jí neletěla nad ledovci. Strašně jsme se těšila a byla jsme
celá nedočkavá, myslím, že oprávněně. Zároveň jsem měla strach, adrenalin ho
však překonal!
Všude kolem nás lítala jedna helikoptéra za druhou a my jsme
pomalými krůčky a se zacpanýma ušima došli k našemu pilotovi a vlastně i k naší
helikoptéře. Když jsem se k helikoptéře blížila, připadalo mi, že se její
vrtule musí každou chvíli urvat, kvůli rychlosti, jakou se točí (samozřejmě se
neurvala). Já a mamka jsme ''vyfasovaly'' ta
nejlepší možná místa. Seděly jsme přímo vedle pilota. Nasedli jsme, na
uši jsme si nasadili obrovská sluchátka a mohli vyrazit.
Pilot odstartoval a všechno to začalo. Nevěděla jsem, na
jakou stranu se dřív koukat, jestli doprava, doleva nebo okénkem pod sebou.
Vletěli jsme do krásného místa a byli oklopeni ledovci. Ovšem největší WOW!
přišlo když jsme přelétli přes takový kopec a před očima se nám objevilo celé
údolí, včetně nejvyšší hory NZ, kterou je Mt. Cook. Tuto horu jsme oblétli,
prolétli jsme okolo ledovců a na jednom jsme i přistáli. Pilot nás vyfotil a my
běhali tam a sem obklopeni těmito masivy.
Bohužel čas letěl a my museli pokračovat dál, takže jsme
znovu nastoupili do helikoptéry a vzlétli. Cestou jsme viděli ještě vodopády a
mnoho dalších krás.
Musím říct, že tohle byl opravdu jeden z těch zážitků, které
se Vám do paměti 'vryjou' navždy! Jsme strašně ráda, že jsme něco takového
mohla zažít.:))
Pokud si potrpíte na dobrém jídla, rozhodně, ale opravdu
rozhodně nesmíte minout můj zítřejší článek, který bude vlastně o takové FOOD TOUR.
No comments:
Post a Comment