Úderem 18. roku života jsme dospělí. Jsme nazývání dospělými. Takže logicky dospěle smýšlíme, jednáme a konáme...

Opravdu?

Bude tomu pár měsíců, kdy započal první rok mého dospělého já.

Já, které by mělo jít příkladem mladšímu bratrovi..

Já, které by mělo mít přesně dané cíle - jak akedemické, tak ty životní...

Já, které by mělo mít ideálně stabilní vztah...

Já, které by mělo vědět co chce.

Vím, že nevím, zda tato stanoviska plním.

PURA VIDA aneb Costa Ricou křížem krážem

Píše se 15. ledna a já konečně usedám za notebook s odhodláním sepsat článek o zlomovém okamžiku v mém životě. Ne, zatím jsem se nedostala na univerzitu nebo nebyla povýšena v práci, ani jsem nevyšplhala na Kilimanjaro...to snad někdy příště. Mluvím o naší vánoční cestě na Costa Ricu.

Když se rodiče poprvé doma zmínili o zemi jménem Costa Rica, představila jsem si tukany, palmy, smoothies a pláže...Všechno zmíněné jsme viděli a zažili, ale to nebylo tak podstatné, z toho ráje na Zemi jsme si totiž odnesli mnohem více než jen perfektní opálení.

Noc v oblacích aneb Lomnický Štít

Je 5:30 ráno a my jsme již na nohou, oblečení a nachystaní vstříct novým dobrodružstvím. Nasedáme do auta a ještě za černočerné tmy vyrážíme směr Slovensko. Do navigace zadáváme Tatranská Lomnica a začínáme naši šesti hodinovou cestu. První dvě hodiny již tradičně prospím, poté posnídám a snažím se vydat ze sebe trochu produktivity ve stylu učení se matematiky (co si budeme nalhávat, matematika je pro mě něco jako putování okolo bludného kořene…)

Vision board aneb ultimate moodbooster

A je to tady zase... Škola... Konec prázdnin, konec bezstarostného období, konec léta... Deprese. ..Stres...

Jestli takhle právě teď přemýšlíte, postupujte v následujících třech krocích.

1. Dejte si (pomyslnou) facku

2. Nadechněte se a opakujte mantru:"Zvládnu to, zvládnu všechno, stačí jen chtít!"

3. Pokračujte ve čtení tohoto článku