Býti nedospělým dospělákem

Wednesday 1 May 2019

Úderem 18. roku života jsme dospělí. Jsme nazývání dospělými. Takže logicky dospěle smýšlíme, jednáme a konáme...

Opravdu?

Bude tomu pár měsíců, kdy započal první rok mého dospělého já.
Já, které by mělo jít příkladem mladšímu bratrovi..
Já, které by mělo mít přesně dané cíle - jak akedemické, tak ty životní...
Já, které by mělo mít ideálně stabilní vztah...
Já, které by mělo vědět co chce.

Vím, že nevím, zda tato stanoviska plním.





Také vím, že za svých pár měsíců takzvené dospělosti jsem už mnohokrát stihla pochybit. 

Málo se smát a hodně brečet.
Být sebestředná i altruistická. 
Rychle vstoupit do toxického vztahu a příliš pozdě z něj vystoupit.
Věřit těm, co si to nezasloužili a odhánět pravé přátele.
Přijmout špatnou práci a nechat se ošidit. 
Být málo v přítomnosti a moc v budoucnosti. 

Ale především pranýřovat se za všechno, co ještě neumím a nebýt na sebe pyšná za to, co jo.


18 mi evokuje tolik pocitů - sladké, hořké, nejisté, nejasné, děsivé a hlavně vzrušující...
Tvoří určitou hranici mezi mým téměř bezstarostným dětským životem na vesnici u Prahy a snahou být dospělou ženou. 

Přesto ono dvojciferné číslo nedefinuje nic. Stejně jako čísla ostatní je jen veličinou, která má pomoci nás zařadit do složky v kartotéce zvané systém společnosti. Co ale rozhodně opomíjí je ona naivita spojená s tolika dalšími okolnostmi. 

Fakt, že mohu řídit auto, ze mě řidiče taky nedělá. Řidičem se nazvu, až zažiju hodiny a hodiny na cestě. Zvládnu těžké situace a poučím se ze zbrklých chyb.

Za dospělou se budu považovat až překonám zdánlivě nepřekonatelné. Až poznám, co je to moudrost. Až pocítím závan zodpovědnosti. Až určím, co je opravdu správné. Až přestanu dělat ukvapená rozhodnutí. Až okusím tvrdou realitu na vlastní kůži. 

Vyhříváme se v rodinných zázemích a tak moc se nám z nich nechce. Ať už si to přiznáme či ne, doma v bezpečí, v teple u krbu, je dobře. Sakra dobře. Neznámé se ale každým rokem plíží blíž. Pomalu, ale jistě. My nechceme a nechceme, ale pak nás stejně přiláká natolik, že neodoláme. A tak skočíme. Po tolika přípravách. Po 18ti oslavách skáčeme do krutých peřejí životních překážek a nějak plaveme.


Jak? To už je na každém z nás!
Mějte se krásně a já doufám, že moje aktivita tady na blogu přibude s každým jarním paprskem:)



No comments:

Post a Comment