Vítejte v horském ráji

Stres. Stres provázel celé dnešní ráno. Plán zněl jasně, vyrážíme v děvet hodin ráno směr Schladming. Předešlý večer, potažmo noc, jsme strávily (já a mamka) na Shakespearovských slavnostech, které rozhodně stojí za zmínku (letos bohužel ne v úplně pozitivním slova smyslu...) Přijela jsem z představení o půlnoci, unavená, po celém dnu v práci a k tomu jsem měla ještě naprosto nejvíc smolné ráno! Fajn, takže o půlnoci jsem to prostě na balení na hory vážně neviděla!... v klidu si ráno přivstanu, umyju vlasy, vyfoukám, nakupičkuju a jede se... jasně, tak přesně takhle to nevypadalo.

Budík zvoní, je 7:15, z postele se vyhrabu v 7:30 (dost dobrý výkon, když vezmu v potaz všechno to přemáhání vykouknout z prohřátých a voňavých peřin!), oči ulepené od řasenky z předchozího večera, vlasy smotané do uzle (miss rána 2017!). Pouštím na sebe horkou sprchu, ledová se mi zdála jako moc drastický krok a spíš nevědomě než vědomě si umývám svoje žíně. V plánu byl fén-kašlu na to, stejně jedu na hory, s vypětím všech sil měním zaschlou řasenku za novou a oblíkám kraťasy. Super, teď to všechno sbalit...chaoticky hážu oblečení do tašky a doufám, že to tak nějak bude odpovídat počasí. Sbaleno mám za 15 minut, pokoj vypadá jako po výbuchu, v náladě podobné po přejetí tankem hadry uklízím.

Ve finále všechno stíhám a taky se stíháme pohádat s mamkou (pětiminutová klasika před každou cestou). Pár okamžiků na to už spolu sedíme a usrkáváme ranní cappucino...ženský, co víc na to říct!

Vyrážíme v 9:30, což hodnotíme jako dobrý čas po všech předešlých komplikacích. Vzhůru za horami, vzhůru do klidu, vzhůru za sousedy, vzhůru do Rakouska. No a hlavně vzhůru vstříct novým dobrodružstvím!

Do dřevěné horské chaloupky na svahu přijíždíme v 16:30 po cestě plné náklaďáků, naprosto nádherných scenérií a hlavně spoustě vzteklých výkřiků na naši navigaci (protože ona nám určitě rozumí a bere si to k srdci...)

Hned po příjezdu a ubytování zjišťujeme, že majitelé jsou sice moc fajn, ale neumí ani slovo, ani čárku, ani tečku anglicky-pecka! Mamka oprašuje své znalosti němčiny ze základky a pracně se z nich zkouší vypáčit, kam na večerní tůru, protože po celém dni v autě nám už pohyb sakra moc chybí! V tenhle moment bych mamku pasovala na lingvistu, poněvadž se ji s vypětím všech sil podaří zjistit, kam na hezký tříhodinový výlet.

Výšlap je dost příkrý, večerní slunce krásně svítí, vzduch je naprosto čistý, krajina nedotčená a hlavně NIKDE NIKDO, jen my dvě a krásné hory. Po hodině a půl dlouhém výšlapu se dostáváme na samý vrcholek a s otevřenou pusou hledíme na krásu rakouského údolí, to nejlepší nás ale ještě čeká na cestě dolů.

Při sestupu pomalu zapadá i slunce, ale to, co následně vidíme, ani jedna nečeká...ten nejkrásnější, nejžhavější sunset. Fotím jak zběsilá a nevím, zda dřív vzdechat nad tím, jak umí být příroda krásná, nebo nad tím, jak jsem nakonec vděčná, že tu jsem!

Tímto článkem bych chtěla poukázat na to, že většinou dobrodružství, které nezačíná úplně snově, snové je!

A co vy, taky milujete letní hory?
Mějte se krásně!
Tina