Tryskání gejzíru, pach sirovodíku, výhled na sopku, koupání
v jezeře a špatný oběd, to byl dnešní den. Ráno jsme, jako obvykle, vstali
velmi brzy, protože jsme se doposud nezbavili jetlacku na sto procent. Na
druhou stranu je výhoda vstát v šest hodin, stihnete toho mnohem víc!
Každopádně po snídani jsme se vydali z Rototury asi 40km směrem k parku, který
se pyšní gejzíry, jezery a krásnou přírodou - park Wai-O-Tapu.
Naše prohlídka tohoto místa začala ukázkou výbuchu gejzíru
Lady Knox, která mně osobně však příliš neuchvátila (ale příjemné překvapení
později přišlo). Důvodem mých rozpaků bylo to, že výbuch gejzíru byl uměle
vyvolaný. Ke gejzíru přišel Maor, který do jeho chřtánu vhodil mýdlový prášek -
gejzír reagoval asi dvou minutovou ''erupcí'' nebo spíše výtryskem vody.
Neříkám, že to bylo špatné, ale později jsme v parku viděli mnohem lepší věci!
Vešli jsme do infomačního centra , nakoupili dostatek tekutin a vyšli na
pražící slunce. Na Zélandu je léto, takže velké teplo je teď na denním pořádku.
Vydali jsme se na poznávací cestu skrz tento park a později
jsme opravdu nelitovali, cestou jsme viděli krátery, sirné jeskyně, vodopády a asi
patnáct termálních jezírek a každé bylo úplně jiné! Ale všechna jedno spojovalo
-zapáchala sirovodíkem! Nebyl to pach, který jen ucítíte, ale nic to s vámi
neudělá, tohle ne, tohle byl pach, ze kterého pár lidí i zvracelo! Všechna
jezírka byla krásná, ale nejvíc se mi líbila tzv. Malířova paleta (na 1. fotce
můžete vidět kousek z ní), skládala se asi ze 6 barev, které se prolínaly a
tvořily krásný kontrast. Jezírko zabíralo poměrně velkou plochu, což ho činilo
ještě krásnějším. Pozor! Nikdy do těchto jezírek nestoupejte nebo nesahejte,
jejich teplota dosahuje přes 100 stupňů Celsia. Naše cesta trvala skoro 2
hodiny a moc nás bavila, každý point (bylo jich celkem 25) tvořilo něco
jiného.:)
Po této úspěšné prohlídce jsme ujeli asi 30 km a dostali se
ke krásnému jezeru Taupo, které se pyšní nejen obrovskou rozsáhlostí (je
největší na NZ), ale také nádherným výhledem na sopku Tongariro (také známou,
jako HORA OSUDU...Hobbit,) Před
jezerem jsme se rozhodli zajít na oběd, ovšem výběr restaurace byl špatný,
smažené jídlo není nic pro mě a tohle bylo obzvlášť nepovedené. Nicméně chuť
nebo spíše nálada se nám spravila, když jsme se šli vykoupat do již zmíněného
jezera. Na jezeru plavali racci, černé labutě a my se kochali nádhernou
krajinou!
Vydali jsme se dál a dostali se na místo, kde budeme
přespávat dvě noci - bydlíme v rybářské vesničce Turangi, jsme velmi spokojeni,
protože je tu klid, řeka Tongariro a my můžeme chvíli odpočívat v naší chatce.
Musím však zmínit jedno negativum, které má Nový Zéland. Lidé
se zde chovají, jako kdyby byla wi-fi zlato. Na hotelech/apartmánech wi-fi buď
není anebo sice je, ale je příšerně drahá! Což je i důvod, proč nepřispívám na
Instagram. S články je to trochu jinak, ty vždy píší ve Wordu a když je náhodou
někde připojení na internet, nahraji fotky a ihned je publikuji, proto prosím o
schovívavost :)
Mějte se hezky a těšte se na zítřejší článek, protože ten
bude opět plný dobrodružství ze Země Mordoru!
No comments:
Post a Comment