Téměř každý den na Novém Zélandu vyžaduje přejezd z jednoho
zajímavého místa na druhé. V krásném přístavu Hahei bychom nejraději zůstali
ještě další dny, ale Zéland volá a s ním i nová dobrodružství.
Sedli jsme do auta, ve kterém zde trávíme poměrně hodně času
a vydali se na tzv. Hot Water Beaches, které jsou známé pro svojí zvláštní
vlastnost...pod povrchem, tedy pískem, vyvěrá vařící voda. Tato ''atrakce'' je
oblíbená, protože lidé si za pomoci lopaty vykopávají bazénky, do kterých si
lehnou a v podstatě mají vířivku zadarmo.
Ale pozor! Pokud si svojí vířivku vykopete příliš blízko u
zdroje, (čímž je nejteplejší pramen, který vyvěrá do více míst), opaříte se,
není to taková ta teplota vaší vany, která sice pálí, ale je příjemná, ale
jedná se opravdu o vařící vodu...vyzkoušela jsem si to na vlastní kůži (au).
Hot Water Beaches je atraktivní místo, které vyhledává opravdu hodně lidí,
tudíž pokud nemáte štěstí nebo nepřijdete brzo ráno, nemáte šanci mít vlastní
bazének a nám se opravdu nechtělo lehat vedle někoho jiného, vždyť ve vaně se
taky koupete sami!
Naše mise Hot Water Beaches nebyla sice moc úspěšná co se
poležení ve vlastním bazénku týká, ale přesto jsme to nevzdávali a jeli jsme
dál. Na našem rozvrhu byla Cathedral Cove, na rozdíl od předešlého místa, toto
nezklamalo! Slunce pařilo a nám se nikam nechtělo, na žádnou tůru, na neznámé
místo, přesto elán naší mamky neklesl, takže jsme vlastně neměli na vybranou,
ale později jsme jí děkovali.
Vydali jsme se vstříc kopcům obepínajícím krásnou přírodu
připomínající prales, všude palmy a obrovské kapradiny. Když jsme nakoukli skrz
tyto majestátní stromy, uviděli jsme tak překrásné pobřeží, že jsme tomu ani
nevěřili - azurové moře, vysoké skály posázené stromy, prostě a jednoduše nádhera.
Došli jsme na malinkou pláž, na které jsme udělali pár fotek a pokračovali naší
cestou. Asi po třiceti minutách, dvou litrech vypité vody a spáleném obličeji
jsme tam došli, ke krásné jeskyni. Jeskyně byla opravdu hezká a obrovská, ale popravdě řečeno mě to
nezaujalo tolik, jako to, co jsme uviděla pár minut na to. Azurové moře a pláž jako
z katalogu téměř bez lidí. Hned jsem si oblékla plavky a šla zkusit teplotu
oceánu. No, vana to zrovna nebyla, ale když už jsme do vody skočili, ucítili
jsme takový pocit osvěžení!
Po koupání a
chvilkové relaxaci jsme si nedokázali představit, že budeme muset jít tu samou
trasu ještě do větších kopců. Vyšli jsme
z jeskyně a uviděli východisko - BOAT
TAXI. Nasedli jsme do loďky a byli šťastní, že sedíme. Loď se rozjela a
naše radost se ještě zdvojnásobila, protože ty krásné pohledy, které nám loď
umožnila, byly stěží překonatelné, připadala jsem si spíše jako někde v
Karibiku. Vystoupili jsme z loďky, při
čemž jsme málem spadli a znovu se promočili. Přestože jsme byli rádi, že
nemusíme šlapat do kopce, bojovali jsme s dalším nepřítelem...s hladem. Na
Novém Zélandu je opravdu hodně malých kaváren a poměrně hodně z nich je s
organickým, bezlepkovým, zdravým jídlem, takže je vždy z čeho vybírat. My jsme
rozhodně milný výběr neučinili, zeleninová fritata byla vynikající a smoothie z
manga, jablka a hrušky, jak by smet!
Ujeli jsme asi 200km a tato cesta nebyla tak příjemná, jako
ta včerejší, jeli jsme horskými cestami s mnoha zatáčkami, takže žádný relax.
Naší cílovou destinací dnes byla Rotorua, místo proslavené díky stálému výskytu
maorských kmenů a kultury. 45 minut - to
byl čas, který nám zbýval po sáhodlouhé cestě do příjezdu ''maorského
autobusu'' . Říká se, že tato místa jsou hodně turistická a komerční, ale to
rozhodně pravda nebyla, Maorská vesnice dokonale překonala moje představy.
Byli jsme uvítáni maorskými písněmi a proslovem muže
maorského původu. Po proslovu jsme následovali jeho neteř, která mě v podstatě
utvrdila vtom, jak by měl správně vypadat příslušník tohoto kmene. Mohutná
postava, robustní nos, tmavá pleť, oříškově hnědé oči a havraní vlasy.
Fíbí (tak se žena jmenovala) nám ukázala specifický a
ojedinělý způsob připravování jejich jídla, jako jsou sladké brambory, jehněčí
maso, kuřecí maso a normální brambory. Jídlo je dáno pod zem, kde se vaří 4
hodiny pod kameny v páře. Musím uznat, že chody měli opravdu zajímavou a moc
dobrou chuť, hlavně ty sladké brambory!
Po ukázce o přípravě jídla jsme šli krátkou lesní cestou
směrem k řece a čekali, co bude následovat. Řev, pokřiky, zpěv, bouchání do
lodí a pádlování o vodu, toto byly zvuky, které se rozlehly po krajině, když z
kapradin vyjel na kanoi (WAKA) kmen Maorů. Maorové předvedli jejich
zastrašující rituál, při kterém jeli na velké lodi, jejich obličeje byli
pokryty tetováním a tělo zakryté kůžemi. Šel z nich opravdu strach! (viz. foto)
Následovala večeře a poté další maorské ceremonie plus demonstrace jejich
zbraní a ukázka hudebních nástrojů. Na závěr jsme ještě byli zavedeni do lesa,
ve kterém jsme si mohli všímat tzv. Glow worms (svítící červy). Když jsme večer
přijeli na apartmán, byli jsme vyčerpaní, ale šťastní!
KAORA (děkujeme), Maorové!
No comments:
Post a Comment