Exotika začíná aneb pryč od civilizace

Když se řekne Nový Zéland, vybaví se mi nedotčená příroda, horská jezera, všude pasoucí se ovce, prostě a jednoduše panensky krásná země. Tyto moje pocity o Zélandu se včera při cestě z Aucklandu  potvrdily! Konečně jsme se vydali z toho hlučného zmateného města do opravdové přírody, pryč od civilizace.

   

Konečně jsme se vydali z toho hlučného zmateného města do opravdové přírody, pryč od civilizace. Cesta z Aucklandu nebyla nudná, nezáživná trasa z bodu A do bodu B po dálnici, pravě naopak. Naše trasa vedla vnitrozemím lemovaným zelenými loukami, panoramatickými vyhlídkami, všude pobíhajícím krásným dobytkem a spoustou další nádhery. Vnitrozemí nebylo rovná placka, byly to vysoké vrcholy s nádhernými výhledy na moře, opravdu jsem si tu cestu v autě užívala, ale to jsem ještě nevěděla o naší další zastávce - Coromandel.

Coromandel je v podstatě  malá vesnička, která může  na první pohled působit úplně obyčejně, ale tyto představy se Vám ihned rozplynou, když do ní vstoupíte, vesnice je kouzelná. Je vsazena do bushe tvořené původními Novozélandskými stromy  tzv. Kauri. Nám však první pohled a pár fotek nestačilo, rozhodli jsme se toto kouzelné místo propátrat víc. Vkročili jsme do malého domečku na pahorku a koupili si lístky na úzkokolejku neboli horský vláček. Kolejka byla trochu poničená, ale to ji dodávalo ještě více kouzlo starých časů!

Dvě hodiny, dvě hodiny byl čas, který jsme měli na prohlídku vesničky před tím, než začala naše ''horská dráha''. Paní v domečku s lístky nám řekla, že ve městě je krásná vegetariánská kavárna. Asi si dokážete představit můj výraz v obličeji -jsem pescetarian, takže jsem se na oběd opravdu těšila! Kavárna však překonala moje představy. Jídlo za jedna, interiér za jedna, exteriér za jedna, zasazení do krajiny za jedna. Představte si dřevěnou kavárnu uprostřed bushe, všude kvetou květiny, stromy a palmy, jídlo je plné zeleniny a ovoce. Já jsem si dala smoothie z čerstvého ovoce a rozhodně to chyba nebyla. V kavárně jsme úplně zapomněli na  čas, takže jsme pak na vláček dobíhali. Nastoupili jsme, vláček zahoukal a my vyjeli. To, co jsme viděli, jsme fakt nečekala! Vyjeli jsme a najednou "to" vylezlo - krásná krajina připomínající zelený prales spíše někde okolo řeky Amazonky. Tour trvala asi jednu hodinu a byla hrozně zábavná, plus jsme viděli tolik fotogenických objektů! Z Coromandelu se nám vůbec nechtělo, protože nás doslova uchvátil, ale později jsme toho vůbec nelitovali. Sedli jsme do auta a vydali se na další dobrodružství.

,,Mami, tam jsou prasátka!" , křičím přes mamku na sedadlo.

,,Tak zastavíme a podíváme se na ně". Zastavili jsme, ale to, co se stalo, jsme vůbec nečekali. Vylezli jsme z auta a přišel k nám majitel prasat. Takový přírodní pán, byl bos a byl hrozně hodný. Hned, jak jsme vystoupili z auta, přišel k nám a nesl něco v ruce. Co to je? Nějaká černá kulička. Ve skutečnosti to bylo sedmidenní prasátko. Pán ke mě přišel a vyrazil mi dech, ne doslova, nijak mne nepraštil, ale nabídl mi, jestli si nechci miminko pochovat. Samozřejmě, že chci! Vzala jsem si mládě do náruče a užívala si ten okamžik, který trval asi minutu, potom se mládě splašilo a začalo kvíkat, takže jsem ho raději předala zpět :))

Znovu jsme nasedli do auta a vydali se na cestu. Jeli jsme asi dvacet minut, po dvaceti minutách jsme se dostavili do apartmánu v městečku Whitianga. Další překvapení, když jsme vstoupili do apartmánu, šli jsme se podívat, co se skrývá za závěsy překrývajícími okno na terasu.  Skrýval se tam krásný přístav plný smetanově bílých plachetnic.

Večer jsme v podstatě jen relaxovali na terase s výhledem na přístav zasazený  v zelené krajině s oblohou plnou poletujících racků.

Na tomto dnu najdu snad jen jednu negativní věc: wi-fi... Wifi je tady všude velmi slabá, na apartmánu nebyla, což je důvod, proč článek publikuji večer a ne ráno.

Doufám, že zítřek bude stejně skvělý jako dnešek!