Vzhůru za zvířaty!

Přišel den, na který bylo naplánováno hodně aktivit, ale polovinu nebo možná i více jak polovinu z nich jsme nestihli...Hlavním cílem dne bylo dojet do hlavního města Wellington, který byl asi 400 km vzdálený od našeho dosavadního místa pobytu. 400 kilometrů po místních klikatých cestách rozhodně není málo, takže jsme na cestu měli vyhrazený v podstatě celý den. Přidanou hodnotou našeho dobrodružství v autě byly zastávky, na kterých jsme stavěli a o kterých jsme ani nevěděli, že budou tak skvělé!

První zastávkou mělo být místo vlakového neštěstí, které se událo z 24. na 25. prosince 1953, kdy byl vlak strhnut ledovcovou lavinou. Cestu jsme si ale užívali, takže jsme si ani nevšimli, že jsme již několik kilometrů za památním místem. Tato zajížďka byla tedy z našeho listu aktivit přirozeně vyškrtnuta.

Ujeli jsme asi tři sta kilometrů a byli jsme z cesty opravdu vyčerpaní, jeli jsme zatáčkami, horami, planinami plnými ovcí, ale dálnicí nikdy, čímž se  cesta velmi protáhla. Nicméně jsme zajeli ke ''kavárničce'' a ani jsme netušili, jak krásná bude! In the middle of nowhere...přesně takto kavárna působila. Byla na okraji hory, koukali jste na údolí plné palem, kolem nás chodili koně a  my si vychutnávali výborný brunch.

Po této malé, ale velmi příjemné zajížďce jsme ale už museli zase pokračovat. Kilometry na navigaci ubývali pomalu, ale přece a my se blížili k dalšímu místu, na které jsme se já obzvlášť těšila - Wildlife Center. Zéland proslul jako ostrov ptactva, centrum nebo spíše takový ptačí park mě přesvědčil o tom, že tomu opravdu tak je. Procházeli jsme se přírodou připomínající prales, všude kolem zpívali nejrůznější druhy ptáčků, my si je fotili a jen žasli nad krásou této přírody. Avšak pořád jsme nedošli k zlatému hřebu tohoto parku, kterým je symbol NZ - pták kiwi. Kiwiho jsme přirozeně před tím nikdy v životě neviděli, ale vždycky jsem po tom tajně toužila a tady se mi to splnilo, dokonce dvojnásobně. Potichu jsme vešli do tzv. Kiwi House, který obývají dva zástupci tohoto druhy, Kiwi Bílý (nejedná se však o albína) a Kiwi Hnědý. Oba tito ptáci jsou silně ohrožení, avšak jejich počet roste díky mnoha rezervacím a parkům, jako je vlastně i tento! Byl to neuvěřitelný zážitek vidět tak roztomilé a chlupaté zvíře, které neustále poskakuje a píská...Další vlna emocí přišla, když jsme otevřeli dveře do jiné místnosti, na podstavci zde bylo ještě nevyklubané vejce Kiwiho! Každým dnem očekávají vylíhnutí (dokonce jsme tam zažili planý poplach:)) Kiwi byl nádherný, avšak nebyl jediným krásným zvířetem v tomto centru. Viděli jsme krásné plazy, ještěrky, zástupce tzv. jediné fosílie, ohrožené ptáky, obrovské úhoře, sumce a mnoho dalších.

Cesta pokračovala a nám už naštěstí zbývalo jen posledních devadesát kilometrů. Když jsme přijeli, byli jsme rádi, že máme cestu za sebou. Ubytovali jsme se a šli jsme si dát večeři do přístavu ve Wellingtonu (rodiče začali pivem ve známé MACś Pub) a trochu si město prohlédli, ale o tom více zítra!

(Kiwi je noční zvíře takže se nesmí fotit s bleskem a fotka je tedy focena ve tmě, proto kvalita není vysoká) :))