7:00, nepříjemný tón budíku se rozléhá po celém pokoji a my víme, že TEN moment je tady. Vstáváme, obličej oplachujeme ledovou vodou, oblékáme oblečení na trek a vydáváme se posilnit na snídani. Majitelé horské chaty se o nás starají jako o královny a připravují krásné pohoštění, vychutnáváme si ranní doušky čaje a křupavé pečivo.
8:00, relax je u konce. Nasedáme do auta a vyrážímě směr Hochwurzen. Parkujeme auto pod lanovkou a necháváme se vyvést na vrchol (asi si říkáte, to jsou teda "travelerky", když si vozej zadky, jen počkejte a čtěte dál!)

Vítejte v horském ráji

Stres. Stres provázel celé dnešní ráno. Plán zněl jasně, vyrážíme v děvet hodin ráno směr Schladming. Předešlý večer, potažmo noc, jsme strávily (já a mamka) na Shakespearovských slavnostech, které rozhodně stojí za zmínku (letos bohužel ne v úplně pozitivním slova smyslu...) Přijela jsem z představení o půlnoci, unavená, po celém dnu v práci a k tomu jsem měla ještě naprosto nejvíc smolné ráno! Fajn, takže o půlnoci jsem to prostě na balení na hory vážně neviděla!... v klidu si ráno přivstanu, umyju vlasy, vyfoukám, nakupičkuju a jede se... jasně, tak přesně takhle to nevypadalo.

Epic Avo Toast

Je všude. V kávárnách, restauracích, bistrech i hotelech. O kom píši? No přeci o avokádovém toastu, zeleném krasavci, nad kterým se každý rozplývá. Každý kromě mě. Ano, pravda je taková, že avokádo nemůžu, mám na něj alergické reakce...A přesto Vám o něm píši speaciální článek!

Nedávno jsme s mamkou podnikly celodenní výlet po Praze, prochodily jsme ji vážně křížem krážem a na závěr se odměnily ve výborné restauraci Nebozízek s ještě hezčím výhledem na Prahu. Večer jsme přijely celé ušlapané a unavené, ale taťka mamku příjemně překvapil s nejoblíbenejší večeří-jeho nepřekonatelným AVOKÁDOVÝM TOASTEM.

Utíkáme do hor

Někdy je to prostě potřeba. Sebrat se a jet. Dojet na místo, kde Vám je nejlíp a kde se cítíte sami sebou. Znovu v sobě probudit kreativitu, kterou denno denně zakopáváte všedními povinnostmi a uspěchaností dnešního světa.

Konečně ve mě zase vzplanula ona dlouho uhašovaná jiskra. Jiskra tvořivosti a inspirace. A co mi k tomu stačilo? ...prostě odjet, odjet od všeho, co mě ve městě stahuje a nedovoluje mi tvořit, od všeho, co mi do hlavy jemným kladívkem vtlouká, že to nemá cenu nebo že mě to po chvíli stejně omrzí. Stop. Stop těmhle myšlenkám, co mě táhnou pryč od věcí, které mě naplňují a dovolují mi se vyjádřit - jako je psaní, psaní na blog, dělení se o okamžiky krásna. Jednou jsme nahoře a jednou dole. Celý život je vlastně jako houpačka, buď se zhoupnete a dosáhnete toho, co vás dělá šťastnými, vašeho cíle, anebo zůstanete jen sedět a čekat na nával všeho negativna (docela drasticky řečeno...)